Návrh Zákona o státní službě se objevil a byl dán k připomínkám již v roce 1998. Tenkrát se jednalo o zajímavou normu, odpovídající obdobným zákonům v zemích tehdejší EU. Jejím cílem bylo upravit postavení a platové podmínky zaměstnanců ve státní službě tak, aby se částečně přiblížily nově vytvořeným podmínkám soudců a státních zástupců. Cílem mělo být omezení důvodů i možností korupčního chování, zvýšení kvality práce na služebních úřadech, snížení fluktuace ve státní správě a v neposlední řadě zamezení tzv. personálních zemětřesení při změnách vlády nebo dokonce při změně ministra v rámci jedné politické strany. S ohledem na určitou finanční náročnost a trvalý nedostatek prostředků státního rozpočtu a zejména na neochotu parlamentních stran potvrdit v nějakou chvíli a za nějaké situace jakýsi „status quo“, se zákon neustále odkládal, respektive žádná verze nebyla schválena. V roce 2002 byl zákon nakonec schválen, s odloženou účinností (ta byla naposledy prodloužena na období po 1. 1. 2015), jako paskvil, z něhož byly vypuštěny téměř všechny podstatné a důležité body. Jediným důvodem tohoto kroku byla podmínka EU, že členské země musí mít podobný zákon.
Tejcův návrh novely služebního zákona je absolutní paskvil
Tzv. Tejcova novela služebního zákona, kterou do sněmovny v prosinci vyslala skupina sociálnědemokratických poslanců, prošla I. čtením. Kdo si tento návrh novely přečte, nemůže věřit vlastním očím. Je neskutečné, jak takováto forma zákona mohla ve sněmovně projít. V novele absolutně chybí nutný právní předpis, což v praxi znamená zhodnocení současného stavu, určení cílů, analyzování nových úprav a zajištění řádného legislativního procesu. Je smutné, že se toto zjistilo až po I. čtení. Tato podoba zákona, která si klade za cíl zkvalitnit odbornost a depolitizovat státní správu, v zásadě nenabízí řešení, a to z několika důvodů:
1) Podmínky zaměstnanosti, vzniku i skončení pracovního poměru, odměňování apod., jsou v zásadě totožné se současným stavem a vycházejí ze Zákoníku práce a Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, což platí obdobně i pro celou nepodnikatelskou sféru, včetně manuálních zaměstnanců, zdravotnických pracovníků a například učitelů.
2) V zákoně zbyly jen určité nové, resp. další povinnosti pro státní zaměstnance (zkoušky, prokazování kvalifikace, hodnocení – blížící se dřívějšímu „Komplexnímu hodnocení ze strany vedení a stranické organizace „), zmizely veškeré výhody, které jsou předpokladem stabilizace státní správy – vyšší plat, definitiva, výsluha k důchodu atd. Jinými slovy, je jednodušší za stejný plat a při nižších povinnostech pracovat někde v Organizační složce státu nebo v příspěvkové organizaci, než ve služebním úřadě. Chybí zde v zásadě jakákoliv motivační složka.
3) Vytvářejí se nové, za této situace zbytečné orgány – např. Generální ředitelství státní služby §11, §256 a, Státní tajemníci apod. Státní tajemníci by měli vést odborný aparát generálního ředitele a měli by zajistit, že na úřadech nedojde s každou novou vládou k personálnímu zemětřesení. Základním problémem je, že není jasně dané, jak bude vypadat vztah mezi ministrem, státním tajemníkem, sekčními šéfy a generálním ředitelem a nebude-li mít státní služba svým zaměstnancům co nabídnout, co by je motivovalo zde vůbec pracovat a pracovat jinak a lépe, než v minulosti, jsou podobné orgány smyšlené a zcela sterilní.
4) Chybí analýza finanční náročnosti zákona.
5) Navrhované změny jsou vesměs kosmetické nebo vycházejí z legislativních změn, které za uplynulou dobu proběhly
Je evidentní, že současný chvat po spuštění účinnosti je opět veskrze účelový. Neobsahuje totiž podmínku lustračního osvědčení (která je dle EU bezpochyby diskriminační), tudíž umožňuje funkce ve vládě i na vedoucích postech ministerstev obsazovat bývalými agenty STB, milicionáři či členy nejvyšších orgánů předlistopadové KSČ. Vláda tak na počátku svého funkčního období ukázala svou slabost na úkor Miloše Zemana a Andreje Babiše. Vláda se nemůže vymlouvat ani na tlak EU, protože podle ní by měl být služební zákon připravený k účinnosti až v roce 2016. Dá se tak očekávat rozsáhlá změna zákona, protože na prostudování ve výborech si poslanci schválili lhůtu 90 dní místo obvyklých dvou měsíců. Vzhledem k tomu, že tato lhůta se blíží ke konci, můžeme jen s napětím očekávat další vývoj této novely.