Student, který chtěl nabrat zkušenosti v Parlamentu České republiky, měl do této doby na výběr několik možností. Stáž v Parlamentním institutu, kde se student seznámí s prací, která stojí jakoby v pozadí, stážista zde totiž nespolupracuje přímo s poslancem a senátorem. Úkolem Parlamentního institutu je zejména školící a vědecká činnost, kdy na základě požadavků zákonodárců Parlamentní institut zpracovává analýzy z oblastí ústavního práva až po zahraniční legislativu. Pokud chtěl však zájemce spolupracovat se zákonodárcem přímo, zkušenost v Parlamentním institutu nebyla pro něj tím pravým ořechovým. Ten, kdo chtěl spolupracovat s poslancem nebo senátorem, měl poměrně omezené možnosti. Mohl ho přímo oslovit a zkoušet tak štěstí, nebo se obrátit na občanské sdružení Občan v akci, které by mělo zajistit stáž u některého ze zákonodárců s ohledem na zájmy studenta. Celý projekt má navíc doprovodný program, a za předpokladu, že jste vybráni, musíte uhradit deset tisíc korun. Touto cestou jsem se vydal i já.
Tvrdá realita
Abych byl na praxi vybrán, musel jsem se dostavit na pohovor, kam jsem byl pozván na základě zaslaného životopisu, motivačního dopisu a vyplněných dotazníků. Když jsem zdárně prošel i pohovorem, úspěšnost přijetí je přibližně 20%, mohl jsem se za poplatek celé akce zúčastnit. Vše začalo honosným zahájením v prostorách Senátu, kde jsme se všichni dozvěděli jména poslanců a senátorů, u kterých bychom měli působit a vše se zdálo až pohádkové. Každopádně zanedlouho jsem narazil na několik nepříjemných okolností. Zákonodárci o sdružení Občan v akci a obecně o tomto projektu téměř nic nevědí a na spolupráci se studentem tak přistupují spíše na základě své dobré vůle. O aktivitách Občana v akci pořádně vědět ani nemohou, protože občanské sdružení nemá s Kanceláří Senátu ani s Kanceláří Poslanecké sněmovny žádnou smlouvu upravující režim parlamentních stáží. Je nepochopitelné, že tento stav trvá už dvanáct let.
Aktivita senátora
Vedoucí Projektu parlamentních stáží mi ke spolupráci doporučili senátora Miloše Vystrčila. Pana senátora jsem tedy kontaktoval s tím, abychom se na případné spolupráci domluvili. Během rozhovoru se mě pan Vystrčil zeptal na to, co celý projekt obnáší a nestačil se divit. Přišlo mu nemorální, aby si studenti za stáž, která není peněžně ohodnocena, museli ještě sami platit. Ihned začal jednat a oslovil kancléře horní parlamentní komory s tím, aby se na stránkách Senátu zřídila speciální sekce, která by sjednání praxe usnadnila. O této situaci promluvil i na plénu, kde se rozbouřila diskuse. Kancelář Senátu začala konat a informovala všechny senátorky a senátory o tomto stavu a také je varovala před aktivitami Občana v akci, který nemá doposud s Kanceláří Senátu žádnou smlouvu k parlamentním stážím. Tato zpráva se rychle dostala i do Poslanecké sněmovny, která okamžitě vytvořila vlastní program stáží pro studenty a oslovila konkrétní fakulty na vysokých školách.
Zda je jednání občanského sdružení Občan v akci morální, to ať posoudí každý sám. Na celou situaci se dívám z pohledu člověka, který měl zájem o zkušenost s prací přímo u poslance nebo senátora a neměl téměř jinou možnost, než přes sdružení Občan v akci, kde mimochodem celý Program parlamentních stáží s jeho doprovodnými akcemi řídí bývalí stážisté, kteří si v minulosti prošli tím stejným, čím procházím já. Jsem proto rád, že se v současné době konečně vytváří na základě aktivity pana Vystrčila a Kanceláře Poslanecké sněmovny možnost studentské praxe u konkrétních zákonodárců, a to bez nějakého prostředníka, který by praxi v Parlamentu České republiky zajišťoval za poplatek.